cfs - chronický únavový syndrom

• úvodem
• definice
• etiologie a patogeneze
• diagnóza
• klinický obraz
• léčba
• prevence
• posudková hlediska
• slovníček
• kde je CFS léčen

Diagnóza

CFS v otázkách a odpovědích

Jak je CFS diagnostikován?

Navzdory tomu, že je CFS zkoumán již řadu let, není dosud k dispozici definitivní diagnostická metoda. Američtí vědci porovnávali výsledky 17 000 laboratorních testů a pomocných vyšetřovacích metod u zdravých osob a nemocných s CFS. Pouze malá část z nich byla v obou skupinách odlišná. Ukazuje se, že ani průkaz aktivity nebo přítomnosti některých virů - např. EBV, CMV, lidského herpes viru 6, některých enterovirů a retrovirů nestanovuje diagnózu CFS. Většinou neprůkazné jsou i nejmodernější zobrazovací metody jako CT nebo magnetická rezonance. Stanovení diagnózy CFS vyžaduje velké klinické zkušenosti, nezbytná je pečlivá anamnéza, důsledné fyzikální vyšetření a další postupy k vyloučení jiných tělesných a psychických příčin, vyvolávajících dlouhodobou únavu. Pro sjednocení přístupu k onemocnění byly americkým Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) sídlícího v Atlantě stanoveny v roce 1987 závazné příznaky a nálezy. Později byly požadavky pro stanovení diagnózy poněkud zmírněny.

Jaká jsou závazná kriteria pro stanovení diagnózy CFS?

1. nevysvětlitelná únava trvající déle než 6 měsíců, trvalá nebo stále se vracející, většinou s náhlým začátkem, často po akutním virovém onemocnění. Tato únava není následkem tělesné zátěže, není významně ovlivněna odpočinkem a vede k podstatnému omezení (minim. na 50 %) dříve dosahované úrovně v zaměstnání, vzdělávání a sociální, tělesné a osobní aktivitě.

2. současný výskyt 4 a více příznaků souhrnně uvedených v tab.č.2. Většinou se uvádí výskyt významného zhoršení krátkodobé paměti nebo koncentrace, bolestí v krku, bolestivých lymfatických uzlin, bolestí svalů, bolestí řady kloubů bez zjevných příznaků zánětu - otoku a zarudnutí, bolestí hlavy, které mají nový charakter a intenzitu, poruchy spánku, který nepřinese osvěžení, vyčerpání po fyzické zátěži, které trvá více než 24 hod. Tyto příznaky musí trvat minimálně 6 po sobě jdoucích měsíců a nesmí předcházet únavě.

Příznaky a nálezy u nemocných CFS

S čím může být CFS zaměněn?

CFS je jakýmsi chameleonem mezi nemocemi. Napodobuje onemocnění neurologická, endokrinologická, revmatologická i jiná, včetně duševních poruch. Před stanovením diagnózy CFS je proto nutné vyloučit jiná onemocnění provázená "únavovým syndromem". Je vhodné si uvědomit, že většina chronických chorobných procesů bývá provázena velkou únavou a nevýkonností. I proto je patrně CFS tak často nediagnostikován, jindy nemocní s jiným onemocnění jsou chybně řazeni do skupiny CFS.

Jaká onemocnění je třeba vyloučit?

Komplexní vyšetření nemocného by mělo vyloučit infekční mononukleózu, projevy nedostatku vitaminů a důležitých prvků (např. vitaminu skupiny B, železa, hořčíku, selenu), rozstroušenou mozkomíšní sklerózu, lymeskou boreliózu, hypotyreózu a autoagresivní systémová onemocnění (např. systémový lupus erythematodes, dermatomyositis).

Jaká vyšetření by měla být provedena?

Nemocný s podezřením na CFS by měl být kompletně vyšetřen. Samozřejmostí je podrobná anamnéza zaměřená na možné vyvolávající a zhoršující příčiny a pečlivé fyzikální vyšetření při každé návštěvě ověřující pracovní diagnózu. Kontrola tělesné hmotnosti, krevního tlaku a tělesné teploty je podmínkou. K vyloučení komplikací nebo jiných onemocnění by mělo být provedeno EKG a RTG vyšetření hrudníku, pravidelně sledována sedimentace erytrocytů, chemické vyšetření moči a mikroskopické vyšetření močového sedimentu, krevní obraz k vyloučení anémie s rozpočtem leukocytů, biochemické vyšetření jaterních enzymů, základních minerálů, urey, kreatininu a tyreoidální testů. Celkové vyšetření je většinou doplněno imunologickým laboratorním vyšetřením - imunoglobuliny, cirkulující imunokomplexy, autoprotilátky, C-reaktivní protein, ASLO a Latex, subpopulace T lymfocytů, protilátky proti EBV, CMV, HSV a HIV. I z tohoto výčtu vyplývá potřeba spolupráce terénních lékařů se specializovanými pracovišti.

Je pravda, že sedimentace je u nemocných s CFS často normální?

Sedimentace erytrocytů (SE, FW) bývá v těchto případech zcela typicky v normálních mezích, většinou nepřesahuje 10 mm/hod., ačkoliv jsou přítomny zjevné zánětlivé příznaky. Ukazuje se, že SE je pro zánětlivé procesy nespecifický test, závislý na fibrinogenu a interleukinu 6. Je-li zánět aktivován jinou cestou, může být SE zcela normální. U nemocných CFS zvýšení SE svědčí o průvodní komplikaci nebo hovoří proti stanovené diagnóze.

hs-webdesign.cz