cfs - chronický únavový syndrom

• úvodem
• definice
• etiologie a patogeneze
• diagnóza
• klinický obraz
• léčba
• prevence
• posudková hlediska
• slovníček
• kde je CFS léčen

Etiologie a patogeneze

CFS v otázkách a odpovědích

Co způsobuje CFS?

Příčina není dosud známa. Na problému pracují stovky výzkumných týmů ve snaze odhalit příčiny i mechanismy vzniku onemocnění. Nejpravděpodobnější jsou dvě teorie - uvažuje se o zatím nezjištěném - známém či neznámém - infekčním původci anebo o komplexní imunitní poruše. V současné době se zdá, že na vzniku onemocnění se podílí řada faktorů. Vzniká u jedinců s vrozenou vnímavostí, po prodělání známé či neznámé infekce, za působení významného stresového faktoru. Postupně se rozvíjí bludný kruh vzájemně se ovlivňujících působků - zevního prostředí, opakovaných infekcí s nesprávnou a nedostatečnou imunitní odpovědí, aktivace chronických virových infekcí, velké psychické zátěže a možná i poruchy regulace krevního tlaku.

Jaké mikroorganismy jsou považovány za možné infekční původce?

K úvaze o infekčním původu vedla lékaře četná historická pozorování malých epidemií a výskytu více případů v rodině, ve školách nebo pracovištích. Na infekční původ by mohl poukazovat i často náhlý začátek obtíží. První podezření padlo na herpetické viry - zvláště EBV (virus Epsteina- Barrové). Později byla zvažována aktivní infekce CMV (cytomegalovirus), oparovým virem herpes simplex, virem spalniček, lidským herpes virem 6, některými enteroviry nebo retroviry. Jednoznačná souvislost však nebyla doposud prokázána, naopak převažuje názor, že aktivace chronických virových infekcí (EBV, CMV) představuje následek a průvodní jev onemocnění, charakterizovaného poruchou imunologického dohledu.

Jaký je charakter imunitní poruchy u CFS?

Současný výzkum odhalil významnou spoluúčast poruchy imunity na rozvoji onemocnění. Přesný původ této komplexní a nespecifické poruchy není dosud zcela prokázán. Nejčastěji se zjišťuje snížení hladiny protilátek v třídě IgA a zvýšení v třídě IgM. Současně je prokazována porucha i buněčné imunity, zvláště pomocných T lymfocytů (CD4+ buněk). Snížená však bývá i aktivita přirozených zabíječů (NK buněk) a cytotoxických T lymfocytů. Omezená je i tvorba některých cytokinů – IL-2, interferonů, zatímco jiné jsou naopak zvýšeny. Komplexní obraz onemocnění ukazuje na významnou integrující roli právě cytokinů, produktů zúčastněných buněk, realizujících provázání tří základních kamenů regulace vnitřního prostředí - nervového systému, endokrinního a imunitního systému. Z tohoto úhlu pohledu pak nepřekvapí ani pestrost syndromu, zahrnujícího příznaky postižení všech tří systémů.

Jakou roli hraje u tohoto onemocnění stres?

Stres je nejen pro nemocné s CFS velice škodlivý. Bylo opakovaně prokázáno, že stres oslabuje imunitní systém a zvyšuje náchylnost k různých chorobám. Fyzický i emoční stres (ztráta blízkého člověka, fyzické přetěžování, ztráta zaměstnání, stěhování...) často předchází nebo přímo stojí na počátku onemocnění, později zhoršuje jeho průběh a nezřídka se podílí na nových vzplanutích (relapsech) již stabilizovaného onemocnění. Některé faktory stresu a poměr jejich vlivu na zatížení organismu ukazuje tabulka č. 1. Doporučujeme proto nemocným v maximální možné míře omezit vliv stresu na jejich organismus.

Některé stresové vlivy a procento zatížení organismu:

Je pravda, že onemocnění je způsobeno depresí?

Deprese je psychiatrické onemocnění provázené velkou únavou a dalšími, zvláště psychickými obtížemi. Tato primární deprese vylučuje diagnózu CFS. Nemocní s CFS často odmítají psychologické a psychiatrické onemocnění, což nesvědčí pro to, že by měli psychickou poruchu, je to důsledkem jejich odmítavého, zklamaného postoje vůči lékařům. Pro nemocné je přeci (na rozdíl od řady lékařů) velmi snadné uvěřit svým obtížím a bolestem. Oni se necítí být psychicky nemocnými. Jejich někdy změněná psychická reaktivita v průběhu onemocnění je totiž druhotná, je důsledkem působení řady faktorů - bolesti, únavy, rozpadu životních jistot, rodiny, zaměstnání, ztráta pocitu zdraví, úspěchu, výdělku... Proto mívají nemocní s CFS velký užitek z léčby psychologem nebo psychiatrem.

Nemocní prý mívají často nezvykle nízký krevní tlak?

Klinická zkušenost zaznamenala, že nemocní s CFS mívají vskutku často velice nízký krevní tlak. Neznamená to však, že by všichni lidé s nízkým tlakem museli mít CFS! V nedávné době byly uveřejněny v renomovaném britském lékařském časopise Lancet a následně i v dalších časopisech zprávy, že u nemocných s CFS je pomocí polohových testů prokazována porucha nervové regulace krevního tlaku. Nízký krevní tlak - hypotenze - může stát za mnohými z příznaků CFS (únava, poruchy vidění, poruchy paměti...). Zdá se tedy, že zvýšením příjmu soli a použitím léků blokujících tuto změněnou reaktivitu (betablokátory) nebo snižujících vylučování soli (mineralokortikoidy), by bylo možné odstranit alespoň část nepříjemných příznaků CFS.

Může se na vzniku CFS podílet chronická otrava rtutí?

Již více než 150 let se uvažuje nad tím, zda rtuť obsažená v amalgámu, používaném na zubní výplně, nemá škodlivý vliv na lidský organismus. Amalgámy, právě tak dlouho užívané v zubním lékařství, jsou tvořeny z 50 % rtutí, která spojuje dohromady další kovové součásti, zvláště stříbro, cín a zinek. V posledních letech se amalgámové výplně dávaly do souvislosti právě s CFS. Problémem se zabývají mnozí švédští vědci, v poslední době prokazovali u lidí s amalgámovými výplněmi výrazné odchylky imunitní reaktivity, např. počtu aktivovaných T lymfocytů. V současné době bylo v některých zemích používání amalgámů obsahujících rtuť výrazně omezeno (USA, Kanada, Norsko) nebo dokonce, jako právě ve Švédsku úplně zakázáno.

Jaká je situace s amalgámem u nás?

Postoje našich stomatologů nejsou tak kategorické. Ale i když nebyla souvislost se vznikem CFS jednoznačně prokázána, doporučujeme, při potřebě nových výplní, dát přednost syntetickým kompozitním materiálům.

Doporučuje se tedy vyměnit amalgámové výplně?

Zde je situace poněkud složitější. Odstranění amalgámu je spojeno s větším rizikem expozice rtuti, než jeho ponechání na místě. U řady nemocných proto po odstranění amalgámu může nastat paradoxně výrazné zhoršení jejich obtíží. Nemocní si stěžují na bolesti a točení hlavy, bolesti svalů a kloubů, deprese, tachykardii, průjmy a zimnici. Doporučuje se proto provést výměnu postupně, v jednom dni by neměly být vyměněny více než 1-2 plomby. Plánovaný výkon by měl být předcházen čtyřtýdenním zvýšeným příjmem vitamínů C,E a B, aminokyselin methioninu a glutathionu a minerálů selenu, zinku a hořčíku. Bylo též prokázáno, že alkohol snižuje vychytávání rtuťových par až o 30 % .U nemocných s potvrzenou souvislostí mezi rtutí a jejich obtížemi se doporučuje podat antidota, užívaná při otravě rtutí - látky DMPS nebo DMSA.

hs-webdesign.cz