cfs - chronický únavový syndrom
Úvodní slovo
CFS v otázkách a odpovědích
Paní Janě je 30 let, má dvě zdravé děti, ale není šťastná. Onemocněla nezvyklou nemocí. Po dlouhých letech hledání, bloudění a zklamání jí byla stanovena diagnóza. Vážná, nepříjemná, bolavá, vyčerpávající, život ztrpčující, avšak nikoliv smrtelná nemoc. Chronický únavový syndrom.
Toto je však pouze vyústění příběhu, který začal patrně mnohem dříve. V dětství byla Jana stonavé dítě, trpěla na opakované infekce horních dýchacích cest, mívala časté záněty středního ucha. Později se přidaly příznaky sezónní alergie - senná rýma, záněty spojivek. Na základní škole jí byly pro časté angíny odstraněny krční mandle. Vyrůstala v průměrné rodině dominantního otce a pečovatelské matky. Vystudovala střední školu, vdala se a měla dvě děti.
Zde začíná zdánlivě běžný životní příběh jednoho z nás s malými strázněmi i radostmi. Ale osud tomu chtěl patrně jinak. Manžel býval často na služebních cestách, domácí práce, zaměstnání i další běžné každodenní povinnosti zůstávaly výhradně na ní. Prarodiče byli příliš mladí na nějakou systematickou výpomoc v mladé rodině.
První příznaky příštího onemocnění začala Jana pozorovat po druhém porodu. Těhotenství přišlo poněkud dříve, než chtěli; ani porod nebyl jednoduchý a dítě znamenalo velké nároky na péči. Tehdy si poprvé začala stěžovat na snadnou unavitelnost, špatný spánek, poruchy koncentrace. Stav se postupně zlepšil a Jana nastoupila po mateřské dovolené do zaměstnání k soukromé firmě. Práce byla časově náročná a spojená s velkou zodpovědností.
Netrvalo dlouho a Jana přestávala práci zvládat. Chodila domů zcela vyčerpaná, usínala již při večeři, probouzela se s pocitem, jakoby ani nespala. Víkendy dílem prospala a dílem proležela v posteli s pocitem, že její tělo ji odmítlo poslouchat. Vydržela celé dny téměř bez hnutí sledovat jedinou pavučinu v rohu stropu. Přidaly se neustále se vracející nemoci - nachlazení, virosy, chřipky - většinou trvající řadu týdnů. Opakovaně byla léčena různými antibiotiky. I přesto přetrvávaly nepříjemné příznaky - bolesti a škrábání v krku, bolesti stehenních svalů, ztuhlé klouby na rukou, bolavá kolena. Časté pracovní neschopnosti, nízký pracovní výkon. Neshody s nadřízenými na sebe nedaly dlouho čekat.
Ani doma se situace nevyvíjela příznivě, manžel nechápal proč Jana nezvládá to, co dříve bývalo samozřejmostí. Chod domácnosti začal skřípat, přestaly teplé večeře, prádlo zůstalo nevyžehlené, nikdo nenakoupil. I manželské soužití dostalo zásadní trhliny. On chodil domů čím dál méně, ona se topila v slzách a nemohoucnosti. Až jednou nepřišel vůbec. Pak už následoval jenom rozvod. Pro paní Janu to byla poslední rána. Zůstala sama s dětmi, ve čtyřech zdech, bez pomoci. Trvalo ještě dlouhou dobu než začala sama, na vlastní pěst, obcházet lékaře. Dneska by jen stěží dokázala vyjmenovat všechny specialisty, které navštívila, všechna vyšetření, která podstoupila. Nakonec skončila na psychiatrii, aby se dozvěděla, že není psychicky nemocná. Byla doporučena na imunologické pracoviště, kde se po několika návštěvách dozvěděla, že její problém má název chronický únavový a imunitní dysfunkční syndrom.
Byť fiktivní, může toto být příběh mnohých z nás. Po Praze chodí možná tisíc našich spoluobčanů s tímto onemocněním. V Brně, Ostravě, Plzni, všude kolem nás. Dohromady možná desetitisíce. Jim i jejich lékařům je určena tato knížečka. Věříme, že jim bude ku prospěchu.
Centrum klinické imunologie
Horáčkova 1209
Praha 4 140 00
cfs@imunologie.cz