Soukromé zdravotnické zařízení se specializacemi:

• imunologie a poruchy imunity
• alergologie
• neurologie
• únava a chronický únavový syndrom
• neplodnost a opakované potrácení
• vnitřní lékařství a nefrologie
• herpes genitalis
• kvasinkové záněty
• akupunktura
• systémová enzymoterapie
• chlamydie

imunologie.cz
na Facebooku

Rozhovor pro časopis Be Well

Imunologie je obor, který je ve Vaší rodině, tradicí. Váš otec je - dá-li se to tak říci - zakladatelem imunologie u nás. Povězte něco o vývoji tohoto lékařského oboru u nás.

Čeští vědci významně přispěli světové vědě v několika oblastech. Imunologie patří k těm nejvýznamnějším. Psala se 50. léta 20. století, kdy se v Praze kolem profesora Milana Haška tvořily objevy hodné Nobelovy ceny. Byly to poznatky, které významně přispěly k chápání tolerance nebo naopak odmítání cizích tkání. Byly tak položeny základy významné oblasti imunologie, tj. možnosti transplantací orgánů a tkání, dnes v praxi nejvíce představované transplantacemi srdce, ledvin, jater a také kostní dřeně. Můj tatínek, MUDr. Karel Nouza, DrSc. byl tehdy při tom. Ocenění pro vědce nejvyšší hodnoty, Nobelova cena, však tehdy naši zem opět minulo. Navzdory tomu však pokračoval výzkum dále, rozvíjely se čilé mezinárodní styky, Praha a Bratislava představovaly v evropském měřítku významná centra vědy. Sám si pamatuji, že v týmu mého otce pracovali nejen studenti ze zemí východního bloku, ale i tehdy Západního Německa, aj. Hranice byly pro vědu v 60. letech relativně otevřené, můj otec tehdy pobýval na řadě evropských vědeckých pracovišť

Zásadní změna k horšímu přišla až v 70. letech, kdy se normalizace tragicky podepsala i na možnostech české vědy. Stále si dosti neuvědomujeme, jaký dosah měl vpád vojsk Varšavské smlouvy do republiky. Jednu z nejvýraznějších vzpomínek mého dětství představuje obraz otce, stojícího onoho srpnového rána u okna, hledícího ven na vršovické náměstí Sv. Čecha a ronícího, pro mne tehdy nepochopitelné, slzy. Vzájemná výměna informací a předávání i získávání nových poznatků, byly minimalizovány.

Do vedoucích postů české vědy byli jmenováni podprůměrní diletanti, o osudech projektů rozhodovaly stranické sekretariáty, na denním pořádku byly konfrontace s pseudovědci - činovníky Lidových milicí. A to vše v oboru tak nezávislém, jak jen věda může být.

Přes tuto těžkou dobu dokázal otec prosadit, jistě za cenu velikých osobních kompromisů, vydání rozsáhlé, první ucelené učebnice imunologie v našich zemích. Napsal ji celou po večerech, sobotách a nedělích, spolu s prof. Ctiradem Johnem, nejvýznamnějším z českých mikrobiologů. V mých vzpomínkách té doby vídám otce stále stojícího u vlastnoručně vyrobeného pulpitu a píšícího, přepisujícího či studujícího.

Vzpomínám si však na časy ještě horší, kdy možnost svobodně prezentovat výsledy vědecké práce byla ještě více omezena. Tehdy přišel otec s myšlenkou, kterou jsme společnými silami realizovali: bylo to naše nadšení pro asijskou kuchyni. Na začátku možná stála inspirace od našich tehdejších sousedů - rodiny filmového režiséra Vladimíra Síse, kteří z nesvobody vytvořili knížečku čínských kuchařských receptů Počítání nudliček v jarní polévce. Možná to byly zkušenosti z otcových pobytů v cizině, kdy čínské a indické restaurace patřily k nejdostupnějším.

Každopádně jsme sesbírali pěknou řádku receptů čínské, indické, indonéské a japonské kuchyně, přeložili je do češtiny, upravili podle tehdejších možností a vybavili je náhražkami tehdy nedostupných součástí. Vznikla tak kuchařka Variace na kuchyně Orientu. Dodnes se nám občas někdo připomene, nikoliv přes vědu či medicínu, ale přes asijskou kuchyni.

Ovlivnila vás rodinná souvislost ve výběru povolání?

Těch souvislostí, které ovlivňovaly můj vývoj, bylo jistě mnohem více. Moji rodiče pocházejí z jižních Čech, tam se i poznali, dříve než přesídlili do Prahy. Velký vliv na mne v dětství měla moje babička, otcova matka, u které jsem našel mnoho lidské moudrosti a podnětů. Předala mi staré herbáře i prvorepublikové sešity o léčivých rostlinách.

Tato setba padala na úrodnou půdu, a tak jsem svou pubertu na místo diskoték a odpoledních čajů, trávil úžasným objevováním tajů botaniky léčivých rostlin. Určoval jsem a sbíral jednotlivé léčivky, zpracovával je a ukládal do lékovek, precizně označených latinskými názvy a vytvářel tak svou první příruční lékárnu. Nezůstalo však jen u lékárny; záhy jsem začal míchat zaručeně účinné čajové směsi, kterými jsem léčil nejen sebe, ale celou rodinu.

Jak se mi tyto zkušenosti o mnoho let později hodily, když jsem při zkoušce z farmakologie potěšil profesora Maxe Wenkeho tím, že jsem jako povinný recept sepsal složitou formuli, vytvořenou ze samých součástí léčivých rostlin. Moje maminka pracovala jako laborantka a od dob mého dospívání mne zásobovala chemickými sloučeninami a zkumavkami, které jsem jako nadějný mladý chemik potřeboval ke svým nezbytným pokusům. Myslím, že to od ní vyžadovalo velkou dávku odvahy a sebezapření, vždyť návraty ze zaměstnání do bytu plného dýmu páchnoucího sirovodíkem, nemohly být jednoduché.

Takže o mé budoucí cestě se rozhodovalo bezděky již mnohem dříve, než by se zdálo. Jistě to bylo dáno tím, že se doma nemluvilo ani tak o politice či každodenním dění, ale o novinkách v různých oblastech medicíny. Takže když došlo na rozhodování, co po maturitě, bylo to vcelku jasné. Ještě jsem za podpory maminky zkusil zavzdorovat a zauvažoval o studiu ekologie, ale tento obor byl tehdy, v první polovině 80. let ještě v plenkách. A tak bylo jasno, že půjdu na medicínu.

V průběhu studia jsem mnohokrát byl konfrontován s otázkou svých učitelů: "Nouza, nejste vy synem toho Nouzy?". Nakonec jsem otce zapíral a vydával vše jen za shodu jmen. Zvláště při zkouškách jsem si připadal statečný.

Po škole jsem nastoupil do pražského IKEMu a snažil se dělat vše jiné, jen ne imunologii. Věnoval jsem se nemocným s chorobami ledvin, na dialýze a po transplantaci ledviny. Přesto mne to táhlo čím dále více k tajům imunity a jejím poruchám. Po dlouhých deseti letech jsem odešel z nemocnice do ambulantní praxe. Nastoupil jsem po bok dr. Jaroslava Svobody, předního pražského imunologa a začal s praktickou klinickou imunologií. Po dalších 5 letech jsem se zcela osamostatnil a založil na pražském Starém Městě nové zdravotnické zařízení, Centrum klinické imunologie. Toto nestátní zdravotnické zařízení dostalo do vínku řešení četných problémů - alergií, únavových stavů a nejrůznějších poruch imunity, jako jsou opakované infekce dýchacích cest, močových cest, gynekologické záněty, opary, autoimunitní choroby, ad.

Celkově přibývá lidí s problémy imunitního systému. Lze vůbec odpovědět na otázku proč je tomu tak ?

Nárůst imunitních poruch, kam patří zvláště alergie, časté infekce dýchacích cest, ale také třeba problémy s otěhotněním či opakovaným potrácením, má řadu příčin. Nepochybně takto platíme daň za moderní životní styl. Na jednu stranu znečištěné životní prostředí se smogem ve vzduchu který musíme dýchat či v přemíře škodlivin v potravinách, které jídáme. Na druhou stranu chybění infekcí v dětském věku, zvláště střevních, což vede později k nedostatečné připravenosti imunity na boj s infekcemi. A nad tím vším hektické tempo našeho běhu životem.

Vždyť každé ráno vstáváme dříve než se nám chce, s bouchajícím srdcem po zazvonění budíku, v rychlosti vypijeme pár loků kávy, možná se zakousneme do rohlíku a už běžíme, abychom se spolu s ostatními namačkali do přeplněného autobusu nebo metra. S jazykem na vestě se tlačíme u „píchaček“ nebo se s úzkostí obáváme, zda zase přijdeme pozdě a jestli si toho šéf všimne. Oběd sníme v rychlosti z papíru nebo si zaskočíme na hamburger z „fastfoodu“, vypijeme několik šálků kávy a už spěcháme ve stresu (hlavně ta lepší polovička z nás), aby nám nezavřeli školku s menším z dětí, děsíme se, co nám přinese starší ze školy, jak dopadla písemka, co nás čeká na třídní schůzce, cože nám vlastně chce ředitel v onom předvolání.

A to musíme ještě stihnout nakoupit a uvařit na víkend, vyprat a vyžehlit na školu v přírodě nebo dojet pro auto do servisu. A to bychom se měli ještě podívat na nový přípis ředitele a přečíst si nové směrnice a vyhlášky. Den však končí, televizní obrazovka září do tmy a někde v dáli odbíjí půlnoc.

Abychom to všechno vydrželi, polykáme prášky na spaní a nejrůznější inzerované prostředky po hrstech a trápíme se příšernými dietami. Není divu, když se jednoho dne zastavíme a dojde nám, že už nemůžeme dále.

V každém lékařském oboru dochází postupně k novým objevům, které mohou řešit doposud neřešitelné zdravotní problémy. Lze předpokládat, že i v imunologii nás v brzké době čeká něco obdobného?

Nepochybně. Lékařská věda dosahuje neuvěřitelných pokroků, které ještě donedávna byly spíše doménou sci-fi literatury. Mám na mysli rozluštění lidského genetického kódu, klonování či opravy vrozených vad genovou úpravou. Stále dokonalejší diagnostické přístroje jsou k dispozici v každodenní praxi, dostupné jsou i nejmodernější léky; přesto se v této přetechnizované medicíně mnohdy ztrácí ten nejdůležitější článek - člověk, nemocný, pacient.

Myslím, že na tomto poli máme my, lékaři, velký dluh. Neměli bychom se nechat drtit zdravotními pojišťovnami, které nízkými platbami nutí mnohé lékaře ošetřit co nejvíce pacientů. Máme za povinnost vyslechnout trpícího, probrat s ním mnoho jen zdánlivě nedůležitých okolností, a tak se dobrat řešení jeho nemoci. A k tomu mnohdy nepotřebujeme ani nákladná vyšetření, ani drahé léky.

Jaký názor jako renomovaný imunolog a nefrolog máte na dnešní rozbujelou alternativní medicínu.(homeopatie, léčitelství, placebo atd)

Myslím, že příčiny tohoto jevu musíme hledat zvláště u sebe. Tam, kde selhává naše schopnost vcítění či pochopení, kde odbýváme potřebné pro nedostatek času, tam vzniká prostor pro mnohdy charizmatické představitele magie či šarlatánství. Jinou kapitolu však představují postupy, které měly již v medicíně dávno své významné místo a které byly vytlačeny lety totalitní netolerance. Patří mezi ně jistě homeopatie, akupunktura či fytoterapie.

Medicína je umění, ke kterému musí být nadání, ale které vyžaduje neustálé vzdělávání. Já toto vzdělávání chápu jako trvalou otevřenost k podnětům nejen vnějším, ale i vnitřním. Učím se tak nejen z obvyklých zdrojů informací, v posledních letech přinášených převážně internetem, ale především z každodenních kontaktů se svými pacienty, z jejich stonání, trápení, od jejich zážitků a zkušeností. Velkým poučením jsou tak pro mne pak empaticky přetvořené lidské osudy, ale samozřejmě také mé vlastní prožitky.

Vím, že jste také jedním z prvních lékařů u nás, kteří se zabývají chronickým únavovým syndromem.

Ano, toto onemocnění je názorným příkladem potřeby komplexního přístupu v medicíně. Nezřídka se ještě dnes setkáváme s nemocnými, kteří projdou ordinacemi deseti i více lékařů, absolvují náročná vyšetření, ale již není nikdo, kdo by se pokusil dobrat příčin vzniku tohoto stavu a provedl syntézu.

Domnívám se, že velkou roli zde sehrává stres, prodělané, většinou virové infekce a imunitní porucha. Své zkušenosti jsme shrnuli ve stejnojmenné knize pro lékaře i poučené laiky.

Jste znalec červeného vína a jeho léčebných účinků.

Již před léty jsem poskládal dohromady text o léčebných účincích červeného vína. Tehdy šlo spíše o zpestření vánočního čísla odborného časopisu. Dnes se červené víno s jeho bioflavonoidy považuje za vskutku léčivé, zvláště se doporučuje v prevenci rozvoje kardiovaskulárních onemocnění.

Co se mě týče, věnuji se v poslední době častěji zkoumání prospěšného působení single malt skotských whisek. Jedná se o úžasné přírodní produkty, vzniklé působením nejlepšího sladu, čisté pramenité vody a rašeliny. Tyto výjimečné destiláty zrají nejméně 8 let v dubových sudech a každá značka nese nezaměnitelného ducha místa svého vzniku. Jde vskutku o vodu života (jak zní překlad původně gaelského základu slova whisky).

Co byste doporučil našim čtenářům pro posílení imunitního systému?

Pro posílení imunity můžeme udělat řadu kroků. Od očkování proti chřipce, klíšťovce či hepatitidě A a B, přes užívání vitaminů a dalších podpůrných látek, až po užívání imunostimulačních prostředků. Sami máme velmi dobré zkušenosti s přípravky systémové enzymoterapie - Wobenzymem a Phlogenzymem.

Dobrou službu přinášejí i přírodní léčiva Geriavit Pharmaton a Ginsana, eventuelně GS Imunostim, ad. Základem však má být pátrání po příčinách oslabení imunity. Většinou leží v špatném životním stylu, nedostatku odpočinku, špatném stravování, v přecházení infekcí a tlumení rozvoje imunitní reakce třeba tím, že hned první projevy nastupující virózy - bolesti v zádech a kloubech a horečku - bez rozmyslu srážíme nevhodnými léky.

Na závěr . Jakkoliv zní otázka formálně, nemohu se nezeptat. Jaké je vaše lékařské krédo?

Mám rád výtvarné umění, hudbu a divadlo. Koníčkem je mi moje práce a zázemím moje rodina. Bez nich byl neměl sílu na vnímání tolika lidských starostí a bolestí. Díky tomu mohu říci, že jsem šťastný a spokojený, což se snažím přenášet i na své pacienty.

Proto přeji nám všem spokojené lékaře, protože jedině tito mohou mít spokojené pacienty.

Centrum klinické imunologie
Havelská 14
110 00 Praha 1 – Staré Město
tel: 02/2209 4200
e-mail: nouza@imunologie.cz

hs-webdesign.cz